Skleněný sonet

Radek Holomčík

1. Flaška rumu láhvi s psaním
pošeptala před svítáním –
šťastná buď, že máš kam plout.

 

Já všude zvaná, však jen když jsem nová,
pak bez smyslu, bez domova,
závidím ti nekonečný proud.

2. Láhev s psaním flašce rumu
řekla – mluvíš z nerozumu,
trocha něhy víc, než cesta má.

 

V chladných vodách jen temné snění,
cíl můj vzdálen a možná není.
Budoucnost bez vyhlídek je zlá.

Ref. Flaška s láhví si tiše poplakali,
dál jedna druhé její břímě závidí.
Každá z nich cítí tu tíhu co se valí,
ale jen svoji, bídu jiných nevidí.

 

Skleněný sonet, ten nemá rozuzlení,
A jeho slova jsou jen zrcadlem osudu,
že souš je bez smyslu a moře klidné není
lze buďto přijmout a nebo zalézt do sudu.


« zpět