O samotě

Radek Holomčík

1. Teď už se musí něco stát,
když dlouho nestalo se nic,
začal jsem dávno hosty zvát,
je to už hodně přes měsíc...
A oni nic!

 

2. A oni nechtějí mi říct,
to, co bych teda dělat měl,
a nebo nemám dělat nic,
moc rád bych tomu rozuměl...
Co bude dál?

 

3. Co bude písní přístích dní,
jaký hlas budu zpívat já,
bude to výstup sólový
a nebo hymna sborová?

Chci pravdu znát!

 

4. Chci pravdu lidem kolem říct,
možná teď budu trochu zlý,
že čím jich ke mně příjde víc,

tím víc chci aby odešli...

Ať příjde, ať příjde, ať příjde...

 

Ať příjde Samota,
ta která bezrozdílu spojuje nás všechny.

 

Samota,
jako když vzpomeneš si na okamžik pěkný.

 

Samota,
ta která krásná je až spaluje a bolí.

 

Samota,
snesou ji jenom ti, co sami si ji zvolí.

 

Samota...


« zpět