Meditační

scházeli se pod tím obrovským vzrostlým stromem - ona a on - jeho však zabili - ona pak po čase poprosila místního dřevorubce, aby ten strom skácel a tesaře, aby vyrobili trámy pro střechu chrámu - chrám za pomoci lidí z vesnice nechala vystavět na úpatí hory, jejiž vrchol pravidelně obeplouvala flotila mračen - za několik století se on opět narodil - tento svůj život žil jako mnich na úpatí oné hory - když v chrámu odříkával svou mantru óm, dělo se něco zvláštního - v trámoví střechy se snoubila podivná směsice zvuků, která jím silně rezonovala - byl to nářek, byla to lítost, bylo to odpuštění a nad nimi všemi převažoval něžně se linoucí tón smíření - tehdy bylo chladné ráno a stejně tak i dlažba, na které klečel, když k chrámu po horské pěšině scházela nádherná dívka, kterou ozařovala nevšedně klidná aura - bylo z ní cítit, že ví něco víc - právě vycházelo slunce