Tma. Jen občas ředěná proudem ostrého červeného světla. Chvíli před jeho přítomností pomíjelo i ticho. Soustředil jsem se. Tajil jsem dech. Za odhlučněným sklem se pohybovaly osoby. Mimoděk jsem je vnímal. Tak je to tady. Dostali jsme se až sem. Kdysi by mě to ani nenapadlo. Později se z toho stal bod v budoucnu, ke kterému jsem směřoval. A nyní jsem byl v tom bodě. Pozor, ticho bylo přehlušeno. Za chvíli se rozsvítí světlo. Tři, dva, ... „Vzdouvá se vítr, na vlny láme...“ začal jsem zpívat. Stál jsem bosý ve zhasnutém nahrávacím studiu. Byl konec listopadu roku 2014. Byl začátek natáčení EP nic víc. Přišli jsme zaznamenat naše písně. A dnes je vypouštíme do světa.
Nechť Noční můra vzlétne k potemnělé obloze. Verš 45. nechť zní ve vlnobití moří. Kurs ať zní při rozednívání z hor. Hvězdný prach ať padá mezi mrakodrapy ke kočičím hlavám. A Intimní nechť se choulí ve vašich polštářích. Nic víc si nepřejeme.