V amplionech

Byla nervózní. Mírně se jí třásly ruce. Rozhlédla se kolem sebe, jestli se nikdo nedívá. Sáhla do šuplíku svého stolu, tak aby nikdo nemohl vidět, co vytahuje. Do krve se jí vyplavoval adrenalin. Ozvalo se tiché, sotva postřehnutelné cvaknutí. Cvak. Najednou v ruce svírala CD. Vložila ho do mechaniky a nechala ji, ať ho spolkne. A sama polkla.

Na zlomek sekundy ještě zaváhala. Ta smítka pochybnosti však rychle rozfoukala. Byla rozhodnuta. Chce to udělat. Klik. Na kratičký okamžik se rozhostilo ticho. Jako před bouří. A pak...

V amplionech v celé vesnici začal pulzovat kontrabas. Buch-buch, buch-buch. Tloukl jako srdce. Zdaleka však ne tak prudce jako to její v této chvíli. Kdesi z dálky se nesla ve zpěvu slova utichlo řinčení kovů a vsákla se do země krev a mohutný hlas je recitativem opakoval.

Dokázala to. Bála se a těšila zároveň, co se bude dít dál. Lidé začali vycházet ze svých domů...