aneb úvodní slovo ze křtu EP, který proběhl 5. 3. 2016 v Kafé v kině ve Veselí nad Moravou
Sklepní místnost si užívala ticho. To krásné osvobozující ticho. Za ta léta svojí existence si přivykla již ledajakým zvukům. Na protékající odpadní vody domu, na šustění tlapek sem tam proběhnuvší myší rodiny či na z přilehlých místností ozývající se zažínání plamene v plynovém kotli či spílání pána domu při práci v dílně.
Orchestr odpadních trubek, vrtačky, brusky a jiných přístrojů však jednu dobu začala pravidelně rozšiřovat kytara s foukací harmonikou, baskytara a violončelo. Což byla z počátku, po všech těch letech monotónnosti, vítaná změna. Ovšem časem se ukázalo, že nepřišli s ničím jiným než s další dávkou jednotvárnosti. Však posuďte sami. Vy byste vydrželi čtyři roky, snad víkend co víkend, poslouchat nacvičování jedné jediné písně a to ještě na pozadí prve zmíněných zvuků?
To bylo stále dokola Šůrá sa dědinů - zvuk vrtačky, funebrácký vůz - zažehnutí jiskry v plynovém kotli, všeckým kdo zahynů - zvuk brusky, zpívá stejný blues - pokračující zvuk brusky.
A teď pozor, refrén. Aťs byl čistý nebo špína - spláchnutí záchodové mísy, čeká Tě jen hlína - rána kladivem, Aťs byl čistý nebo špína - odtok umyvadla, čeká Tě jen hlína - impertinentní výraz z úst domácího kutila neúspěšně hledajícího klíč velikosti 13.
K těm třem hned někdy v začátcích přibyla ještě bicí souprava. Bouchání kladiva z vedlejší dílny jim asi bylo málo.
Po zhruba dvou letech jejich hraní, kdy si už mysleli, že mají píseň Funebrácký blues precizně nacvičenou, ba vycizelovanou, začaly docházet také housle. Ty, po poslechu písně, souhlasně přikyvovaly, avšak pravily: “Dobré, dobré… jen v tom refrénu by bylo vhodnější hrát septimu na místo prostého akordu G.” Lehce se zachvěla jejich léty nabitá jistota. Konečně snad přišel odborník.
Tohle všechno se dálo od roku 2007. V roce 2012, tedy o 5 let později měli poprvé veřejně vystoupit. A tu byli postaveni před velký problém. Vymyslet název kapely.
Měli spoustu a spoustu nápadů. Žádný z nich však nebyl trefou do černého. Jen tak namátkou Z bláta do louže, Muzikantýna či Malá scéna.
Pomoc přišla i z venku. Baskytaristova bratra napadlo vytvořit název z příjmení jednotlivých členů - která, tehdy ještě bez příjmení Ženatá byla Sirnica, Blatovi (to pro zjednodušení), Holomčík a Šelepa a vznikl tak název Sir Blahoš.
Dalším z návrhů byl název Pacienti, proti kterému se však obořil houslista, který vykonává soukromou lékařskou praxi a se slovy “Odmítám pracovat i ve svém volném čase!” smetl návrh ze stolu.
Kytara onoho osudného podvečera řekla: “Pojďme domů, dneska už stejně nic víc nevymyslíme…” a bylo to.
Pod názvem Nic víc odehráli tehdy v měsíci srpnu své první veřejné vystoupení a to ve Strážnici na akci s názvem Tlachova svíce. Po odbytí jejich premiéry se jednohlasně shodli: “Budeme muset víc cvičit. Zejména pak Funebrácký blues.”
O rok později, čili v roce 2013 obohacuje a dotváří tak konečnou podobu kapely hlas zpěvačky.
Dnes odehráváme náš 30. koncert a to ku příležitosti pokřtění našeho EP. Nic víc, však ani nic míň, se nám zatím neudálo. Děkujeme vám, že jste u toho s námi!
